Řím - památky, kam se podíváš
Hlavní město Itálie se pyšní hned několika NEJ. Největší italské město, se svými téměř třemi miliony obyvatel je také nejlidnatější a bezesporu v něm najdete snad největší koncentraci památek v Evropě. A taky turistů - bohužel. Ovšem s tím je třeba počítat! Město nabízí nepřeberné množství zážitků v podobě architektury, památek, gastronomie nebo třeba relaxu u moře.
Řím jsme navštívili hned dvakrát. Poprvé to bylo v září 2013. Tenkrát jsem překvapil Danku a dal jí cestu do Říma jako dárek k narozeninám. Dodnes mi to trochu vyčítá, protože jsme odlétali v neděli 1. září odpoledne a já jí to řekl asi pět hodin před odletem. Musela se fofrem zabalit a do toho nachystat naše tehdy ještě malé ratolesti do školy. Ale necelý týden v Římě dopadl báječně. Bydleli jsme v Ostii přímo u pláže, přičemž centrum bylo asi hodinu vlakem, ale nevadilo nám to. Poznali jsme po cestě spoustu prima lidí a během pobytu si užili od každého trochu. Turistické vycházky i moře. A co je hlavní -. první týden v září vyráží lidé z města na dovolenou na pláž, takže až na světlé výjimky jsme nepotkali skoro žádné turisty, jen Italy. Pobřeží tilo bujarým nočním životem, gastronomické zážitky nás čekaly na každém kroku a domů jsme se vrátili opálení, odpočatí a řádně vyvětraní.
Druhá cesta do Říma na jaře 2019 byla výpravou o šesti lidech. Mimo mě a Danky s námi cestovali taky naše děti a tchyně s tchánem, které čekala velká evropská metropole poprvé. Letenky Vídeň - Fiumicino jsme jim koupil k Vánocům asi za 600 Kč, což byla skvělá cena. Ubytování jsme strategicky vybrali ve velkém apartmánu blízko nádraží Termini, cena pro šest lidí na čtyři noci byla asi 14.000 Kč, takže necelých 600 Kč za osobu a noc, což bylo také dobré.
Itinerář jsme zvolili následující:
1. den - odlet z Vídně 14.45, veřerní Řím
2. den - Koloseum, Forum Romanum, Palatino Hill, centrum
3. den - památky v centru, odpoledne výlet k moři
4. den - Vatikán
5. den - odlet zpátky
Den první - odlet
Je sedm hodin ráno a já vstávám, abych stihnul vlak. Auto je jen pro pět a nás cestuje šest, takže abychom nemuseli zbytečně tahat dvě auta, obětoval jsem se a vydal se na letiště ve Vídni vlakem. V Brně v Židenicích se dohaduju s paní u okýnka, ukazuju jí rezervaci z rakouského portálu a chci jízdenku za 20 EUR, kterou jsem si objednal. Nakonec prohrávám a se spolknutou nadávkou beru za 800 Kč jízdenku a nastupuju do rychlíku. Cesta šla dobře, na nádraží ve Vídni to chce jen pár desítek metrů přestoupit a dalším vlakem jsem za dvacet minut přímo na letišti. Kupuju si hummus, taky láhev prosecca na přivítanou s rodinou a čekám.
Parkování jsem zamluvil přes internet u jedné z mnoha společností, které nabízejí hlídané parkování se shuttle busem na letiště. Vždycky proběhlo vše bez problémů, ale dnes je očividně Den Blbec... Několikrát si voláme s Dankou, protože na parkovišti nikdo není. Pak se dlouze dohaduju s obsluhou parkoviště, nakonec na něj nepříčetně ječím, a protože vše nasvědčuje tomu, že zbytek výpravy letadlo nestihne, pokládám nerozdělanou láhev perlivého vína ke koši a pádím k odbavení se záměrem zdržet letadlo. Samozřejmě, že naše brána je až úplně na konci, ale nakonec se všem daří v poslední minutě doběhnout, nasedáme do letadla a utíráme pot z čela.
Letiště Fiumicino je u moře a do centra se dostáváme asi za hodinu busem, který jsem zajistil a zaplatil ještě v ČR. Autobus jede na Termini a odsud je to už jen pár minutek k našemu ubytování. Sice jsme domluvení dopředu, ale před barákem nikdo nečeká (Itálie - tady se není čemu divit). Všude kolem se to hemží občany tmavé pleti a nějaký starší pán nám skoro prodává ubytování jiné :-) To už ale přichází Daniele - náš hostitel a předává nám klíče od apartmánu. Rozdělujeme se do pokojů, odkládáme zbytečná zavazadla a jdeme ven.
Na nádraží Termini v supermarketu chceme koupit pečivo na ráno, ale nemají, a tak bereme lahvinku prosecca, kelímky a vyrážíme směr centrum. U Kolosea je i v půl osmě večer pěkný šrumec. Koukáme na tu nádheru a pomalu jdeme po Via dei Fori Imperiali směrem do centra. Na Piazza Venezia se kocháme obří budovou Vittorio Emmanuele II, monumentální buduvou, která je zároveň obřím památníkem. Kolem 20. hodiny už se smráká a Fontana di Trevi vypadá osvětlená nádherně. Jako ochutnávka toho, co nás zítra čeká, nám to stačí, a protože všichni už mají hlad, jdeme do ristorante, kde si dáváme pizzu a špagety. Noční procházka do apartmánu trvá víc než hodinu, ale v ulicích je spousta obchůdků a barů, takže žádná nuda!
Den druhý - Koloseum, Forum Romanum
Ráno vstávám brzy a společně s Alenkou (tchyně) odcházíme hledat pekárničku. Na Termini si dávám výtečné capuccino za 1,5 EUR a já si umiňuji, že další ráno musím v okolí ubytování najít nějakou typickou kavárnu pro místí. Po snídani vyrážíme směrem ke Koloseu. Po cestě si dáváme další kafe, dáváme si pohárek prosseca a užíváme krásného počasí. Kolem desáté jsme u Kolosea a opět jsou tu davy lidí. Jdeme do fronty na vstupenky, které jsem naštěstí objednal už doma.
EURPokud se chcete vyhnout ohromným frontám, doporučuju to udělat také. Vstupenka do Kolosea a na Forum Romanum je společná, přičemž do Fora se dostanete vždy, ale Koloseum není nafukovací, a tak je lepší si domluvit jeho návštěvu přímo na čas. Vyhnete se tak nepříjemnostem v podobě předlouhých front, v lepším případě končících uvnitř Kolosea, v tom horším budete muset čekat, až se kapacita uvolní. V roce 2013 ještě nic takového nebylo, nyní už je to nutnost. Koupíte je na stránkách www.coopculture.it - Plné vstupné je 16 EUR, k tomu rezervační poplatek 2 EUR. Za děti mladší 18 let zaplatíte pouze rezervační poplatek.
Jelikož návštěvu kolosea máme rezervovanou na jednu hodinu po poledni, jdeme se napřed podívat na Forum Romanum. To bylo v dobách antického Říma centrem veřejného dění ve městě i v říši. Je obdélníček o rozměrech asi 130 x 60 m, kde se konaly slavnosti, průvody, soudy, volby, politická shromáždění i trhy. Kolem původního tržiště postupně vzniklo množství veřejných budov, chrámů, oblouků a dalších staveb. Dnes je to velká oblast zbytků staveb a archeologických vykopávek, nepřehledně nakupených v mnoha vrstvách.
Ale je to tu nádherné... Množství vykopávek i napodruhé bere dech, chodíme mezi torzy staveb a představujeme si, jak se tu kdysi žilo, jak tudy procházeli Římané v bílých tógách, koupou se, řeční nebo nakupují. Pokud jste Forum Romanum ještě neviděli, v Římě je to povinnost!
Hned vedle v areálu je pahorek Palatino, na kterém jsou další vykopávky a také vyhlídky. Jedna je na celé Forum Romanum s památníkem V. Emmanuele v pozadí a druhá na Circo Massimo - areál, kde se kdysi pořádaly vozatajské závody. Se svojí délkou 621 m a šířkou 118 m to bývalo největší sportoviště v Evropě.
Na prohlídku Kolosea běžíme a stíháme ji jen tak tak. Kolem nás v předlouhých frontách stojí turisti a někteří z nich tak trochu nakvašeně koukají, jak ostraze odevzdáváme vstupenky a všechny předbíháme. Nákup dopředu se vyplatil, uvnitř jsme skutečně během dvou minut! Prodíráme se neskutečnými davy lidí... Koloseum je 2000 let stará památka a nutno říct, že přes dlouhá staletí a několik válek a zemětřesení je z něj už jen zřícenina. Ale pořád je na co koukat! Koloseum sloužilo ke gladiátorským zápasům, pořádaly se tu popravy, sněmy, boje s divokými zvířaty a dokonce rkonstrukce lodních bitev! Ve středověku pak sloužilo jako pevnost, kamenolom nebo křesťanská svatyně. S církví je toto místo dodnes spjato, na Velký pátek sem chodí papež. Více se dá určitě najít na internetu :-)
Jelikož v ceně základního vstupného je jen prohlídka bez průvodce a bez návštěvy sklepení, za hodinu jsme venku. Stačilo...
Pokračujeme v prohlídce města. Jdeme kolem Trajánova sloupu - asi čtyřicet metrů vsokého sloupu, který je starý 2000 let a je jednou z nejvýznamnějších památek Říma a s asi 2500 vytesanými postavami patří také k těm nejzajímavějším, ačkoli jej můžete docela snadno přhlédnout :-)
Úzkými uličkami se spoustou kavárniček a obchůdků přicházíme až na Piazza di Spagna - Španělské náměstí, kde se nachází slavné Španělské schody obsypané turisty. Znavené dětičky odmítly šlapat 138 schodů nahoru, a tak jsme se na prohlídku kostela sv. Trojice vydali sami.
Prohlídli jsme si kašnu a míříme na Piazza del Popolo - jedno z hlavních náměstí v Římě. V samotném jeho centru obdivujeme obelisk a čtyři lvy, kteří plivou vodu na všechny světové strany. Po okrajích náměstí vidíme další krásné kašny. Navštěvujeme taky jednu z bazilik přímo na náměstí, je překrásná.
Je čas na odpočinek, a tak zastavujeme v jedné z kaváren blízko Piazza del Popolo. Tady zjišťuji konečně ten rozdíl! Kafe vypité na stojáka stojí polovinu, než to, co si vypijete vsedě na zahrádce! To stejné platí o zmrzlině. Za čtyři kávy a dvě zmrzky ve skle sázíme na prkno 35 EUR a pokračujeme dál.
Domluvili jsme se, že zpátky na Termini dojedeme metrem. A tak se vracíme na stanici Spagna, jenže ouha! Zrovna tato stanice je v rekonstrukci, a tak to bůhvíkudy bereme pěšky. Okolo půl sedmé dorážíme do apartmánu. Zatímco většina výpravy si jde před večeří lehnout, já s Dankou klušeme na Termini na Aperol spritz, který je tu luxusní, obří, stojí 4 EUR a dají vám k němu brambůrky a oříšky.
Scházíme se na večeři nedaleko apartmánu, dáváme si víno, těstoviny, pizzu... Jídlo a pití není tak drahé jako v centru, ale k cenám v Česku to má pochopitelně daleko. Po večeři skočíme ještě na jeden Aperol a pak hajdy na kutě. Hodinky ukazují přes 40.000 kroků, takže toho máme tak akorát :-)
Den třetí - centrum a moře
Vstávám opět jako první, jdu do pekárničky pro snídani a po cestě konečně nacházím ten správný podnik. Malinkatá kavárnička s kávou za euro a spoustou sladkého pečiva, sendvičů a dalších lahůdek. Hosté mluví jen italsky, a tak si vychutnávám horký šálek a vstřebávám atmosféru. Zítra sem vezmu i Danku, která bude nadšená.
I když by se mohlo zdát, že jsme hned první den viděli skoro všechno, opak je pravdou. Řím je město obrovské a památek je tu celá řada... Vyrážíme a bereme to dnes trochu jinou cestou. Ukazuju Dance svoji kavárničku a o kousek vedle objevujeme velikou tržnici pro místňáky, kde se dá koupit všechno, co si jen umíte představit. Maso, ryby, pečivo, těstoviny, ovoce.. Boží!
První naší zastávkou je dnes Bazilika Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné), která je opět jednou z nejvýznamnějších památek v Římě. Za návštěvu se neplatí, jen je třeba projít bezpečnostní kontrolou. Jsme tu brzy, takže jsme prakticky hned uvnitř. bazilika je nádherná, je jednou z mála památek, která si po staletí drží svoji původní tvář. Trochu se stydím to přiznat, ale tuto památku jsme objevili čirou náhodou :-)
Pokračujeme opět směrem k "Bílýmu baráku" neboli památníku Vittorio Emmanuele. Dnes jdeme po schodech nahoru kolem hlídkujících vojáků a užíváme si výhledu na Piazza Venezia. Hned vedle Bílýho baráku jsou schody na Campidoglio neboli Kapitol - nejmenší ze sedmi římských pahorků, ale místo s významnými památkami. Jsou tu dvoje schody. Ty příkřejší nás vedou do kostela Marie in Aracoeli (Panny Marie u Nebeského oltáře) - určitě stojí za těch "pár" schodů. Druhé, o hodně pozvolnější schody nás vedou na Piazza del Campidoglio - Kapitolské náměstí, které bylo postaveno podle návrhu slavného Michelangella Buonarrotiho. Náměstí je skutečně překrásné a už jen samotné dláždění stojí za to. Vidíme i vstup do Kapitoských muzejí, ale ty necháváme na příště... Raději si jdeme z vršku Kapitolu prohlédnout zase z jiného úhlu Forum Romanum a pokračujeme dál...
Je poledne a máme hlad. Vyhlídnul jsem si nenápadnou pekárničku na Via dei Chiavari, která se jmenuje Antico Forno Roscioli. Uvnitř se nám moc líbí. Je tu nepřeberné množství různých teplých jídel - pizza, těstoviny, plody moře, plněná rajčata... A vše za super ceny! Ochutnali jsme toho mrak a s nacpanými pupky můžeme pokračovat v cestě.
Na Piazza Campo de' Fiori narážíme na veliký trh se vším možným, prodávají tu vše od semínek až po oblečení. Pokračujeme na veleznámé náměstí Piazza Navona, na kterém obdivujeme fontány a já jen lituju, že tu dnes nejsou tak jako obyčejně malíři a kapely. Zato turistů je tu plno! Po cestě k Pantheonu chceme navštívit některý z kostelů, ale protože ještě nejsou ani dvě hodiny, je siesta a mají všude zavřeno. Zadaří se až kousek za Pantheonem - otevřená je jediná původní gotická bazilika Santa Maria Sopra Minerva, která nebyla nikdy přestavěna.
Míříme přes Tiberu do Trastevere, čtvrti známé svými úzkými uličkami, ale jen na skok. Odsud putujeme přes další most až k Circo Massimo, který jsme doposud viděli jen z kopečku Palatino. Dnes je na místě bývalého vozatajského kolbiště park, do kterého nejdeme. Místo toho kupujeme jízdenky na vlak a míříme do Ostie k moři.
Moře má v dubnu tak 16 stupňů, přesto neodolám a jdu se koupat. Je to výživné :-) Ostia je v tomto ročním období trochu opuštěná, a tak snadno vybíráme restauraci, kde si dáváme večeři a choulíme se do mikin, protože je tu k večeru trochu chladno. Zpátky se vracíme až kolem desáté večer, dáváme si na dobrou noc lahvinku prosecca a jdeme spát.
Den čtvrtý - Vatikán
Ráno jdeme s Dankou do kavárničky, líbí se jí. Aby ne :-) Naši malí peciválové spí dýl, než je zdrávo, a tak je po návratu ze snídaně kopeme z postele. Přispali si i další dva naši spolucestovatelé, přece jenom byly uplynulé dny docela dost našlapané. Ani dnes to nebude jinak!
Jdeme na Termini do metra a jedeme do Vatikánu. Blbý je, že od rána prší, ale snad to nějak přežijeme. Vím, že u vstupu do Svatopetrské katedrály bývá fronta na dlouho, ale půjdeme napřed so Sixtinské kaple. Tam jsem ještě nikdy nebyl, při první návštěvě Říma jsme ji vynechali.
Po úříjezdu do Vatikánu se dozvídáme že z důvodu papežských audiencí je dnes katedrála zavřená a otevřou ji snad někdy odpoledne. Co teď? Kupujeme si tedy vstupenky do Vatikánských muzejí, které jsou včetně prohlídky Sixtinské kaple. Cena 18 EUR za dospělého, 8 EUR za děti 6 - 18 let. Jelikož máme moře času, jdeme si prohlédnout Andělský hrad. Taky jsem v něm nikdy nebyl. Vzhledem k tomu, že nás sužuje neutuchající déšť a máme jetšě tři hodiny čas, jeví se návštěva hradu při čekání na vstup do muzea jako optimální řešení.
Castel Sant'Angelo je monumentální kruhový hrad z 2. století, původně nazýván jako Hadriánovo muzeum. Původně jej nechal vybudovat císař Hadrián, později sloužil jako pevnost pro papeže, přičemž byl s Vatikánem spojený tunelem. Taky tu bývalo vězení. Dnes slouží jako muzeum a jedna památek v Římě přístupná veřejnosti. Vstupné bylo 15 EUR za dospělého, ovšem děti do 18 let zdarma. Tak aspoň něco :-) Hrad byl pěkný, stojí za návštěvu, ale určitě jej stačí vidět jen jednou.
Přes most Ponte Umberto I jdeme do Říma na oběd a před 14. míříme do Vatikánských muzejí. Před vstupem vládne ohromný chaos a fronta těch, kteří hodlají kupovat vstupenk na místě, je nekonečná. Nějakou chvíli čekáme i my, ale nakones jsme uvnitř. Vatikánská muzea jsou obrovská a vidět všechno by znamenalo ujít asi 10 km! Máme ale jen krátký okruh. Jdeme v jednom velikém davu, vidíme mraky mramorových soch, v další části zase desítky ohromných tapiserií. Po chvíli trochu fádní, ani nedokážeme vstřebávat množství vystavených exponátů.
Jdeme do kaple. Těšil jsem se, ale po vstupu dovnitř se nemohu ubránit lehkému zklamání. Všude jsou cedulky o tom, že se nemá fotit, a že se mají návštěvníci chovat tiše. Tichi si teda představuju úplně jinak... Spousta turistů fotí svými mobily a do toho na ně huláká přítomná ostraha. Z reproduktoru se co chvíle ozve SILENZIO! Atmosféra se tak blíží spíše fotbalovému zápasu než pokorné návštěvě světoznámé kaple... Za pár minut jsme venku a já si v duchu slibuji, že sem už nepůjdu...
Míříme zpátky do centra a výlet do Říma zakončujeme v jedné z taverniček. Já mám v plánu zítra odjet hned ráno, jelikož musím pracovně na Slovensko. Zbytek výpravy ještě půjde jednou do Vatikánu.
Řím je nádherné město. Musíte se ale připravit na spoustu turistů, kteří jsou prakticky všude. Myslím si, že i za 14 dní v Římě by člověk měl co objevovat a obdivovat, mně to dvakrát určitě stačilo a než sem zavítám znova, uběhne určitě ještě mnoho let... I tak italskou metropoli doporučuji, jsou tu jedny z nejkrásnějších památek a výborné jídlo. Jen si připravte trochu větší obnos.