Vidět Neapol a zemřít

Nevím, odkud se vzalo tohle rčení a popravdě ani moc nechápu jeho význam, ale pokud má naznačovat, že Neapol je město, které by měl každý ve svém životě navštívit, musím mu dát za pravdu. Neapol je přesně taková, jak ji znáte z doslechu: krásná, hlučná, divoká, šílená, špinavá, zmatená, uspěchaná, veliká a boží... Že si protiřečím? Přesně taková je Neapol! Město, které budete milovat a nenávidět zároveň.

Spousta lidí mne varovala před odjezdem do italského přístavního města proslulého svojí nespoutaností a chaosem. Prý je tam strašný nepořádek, válí se po ulicích odpadky, všude to smrdí, nebezpečí na vás číhá na každém kroku a pokud se neudusíte smrady, zapíchne vás za rohem nějaký mafián. Nic z toho se nekonalo. Přes všechna možná varování před uprchlíky, zloději, mafiány a vrahy jsme se za celý pobyt zde cítili ohrožení jen jednou. To když po nás namol opilý Čech v doprovodu velkého zmateného psa žebral drobné na pivo. Ironie, viďte?! Italské velkoměsto ve mně zanechalo jiný dojem a odvezl jsem si odsud vzpomínky na celý život.

Zkušenosti z minulých dovolených říkají, že ubytování na takové dovolené je třeba příliš neřešit, jelikož na pokoj chodíme stejně jen přespat. Podmínkou je pouze vlastní koupelna a dostupnost metra či autobusu. Vybrali jsme si hotel Le 4 Stagioni B&B v samotném centru Neapole. Na čtyři noci pro dva vyšel asi na pět tisíc. V hlavní sezńě to nebylo tak zlé. 

Letenky jsme vzali od nízkonákladovky WizzAir. Stály kolem tisícovky. Určitě se dají pořídit levněji, ale byli jsme jako vždy dost limitováni termínem... Pro návštěvu Itálie jsme si vybrali červenec - možná nejteplejší měsíc, ale proč ne? Itinerář vypadal takto:

NEAPOL 2017

1. den - odlet, celodenní Neapol
2. den - Pompeje, Vesuv
3. den - Sorrento, Positano
4. den - Neapol - nákupy, muzea atd.
5. den - ODLET v 10,30

Den první - Neapol

Po příletu do Neapole jsme vyšli ven před letiště - to je v Neapoli skutečně malinké, takže se tu neztratíte... Spoj do centra stál asi 3 eura na osobu a odvezl nás na Piazza Garibaldi - nádraží. Tady jsme si v turistické kanceláři koupili Artecard. Tato karta za 32 eur platila tři dny a obsahovala slevy na vstupy do různých památek, muzejí a expozic včetně Pompejí. Taky jsme na ni mohli tři dny jezdit MHD. 

Na nádraží jsme sedli na metro a odjeli na stanici Dante - kousek odsud jsme měli ubytování. Metro v Neapoli je velice jednoduché, v podstatě jde pouze o dvě linky, takže vyznat se tu není vůbec problém. Stanice metra jsou velkým zážitkem - jsou různě vyzdobené a přiznám se, že na některých stanicích jsme v průběhu naší neapolské expedice vystoupili jen proto, že nás zajímalo, jak to tam vypadá :-)

Neapol nás přivítala třiatřicetistupňovým vedrem. Jsme tu, a tak jsme naznali, že je čas na wellcome drink a zasedli jsme hned na první zahrádku na Aperol spritz. Pocucávali jsme lahodný nápoj přímo na Piazza Dante a nevěřícně jsme koukali na místní dopravu. V centru vládl nepředstavitelný chaos. Vůbec jsem nepochopil, jak zde fungují dopravní předpisy. V Itálii jsem byl mockrát, a tak vím, že místní jezdí jako šílenci. Ale to, co jsem viděl zde, překonalo vše, co jsem doposud viděl. Všechna auta jsou nějakým způsobem obouchaná či poškrábaná, každý soustavně troubí, jezdí na červenou, všudypřítomné skútry absolutně neřeší něco takového, jako je jednosměrka nebo povinnost nosit na hlavě helmu. Na motorce jezdí často ve třech lidech a ještě mají na řídítkách pověšené tašky s nákupy. Ptáte se, kde jsou policisté? Jsou skoro na každém kroku a pobízí dopravní prostředky i chodce, aby byli rychlejší :-)

Check-in jsme měli ve 14 hodin, ale šli jsme se podívat, kde se vlastně hotel nachází. U vchodu jsme nečekamě narazili na paní domácí, která nás ihned ubytovala. Byla moc milá! Super bylo, že jsme se už nemuseli tahat s kufříky na kolečkách ulicemi Neapole.

Via Toledo je velikou obchodní tepnou Neapole a právě tudy vedly naše první kroky. Šli jsme směrem k hradu Castel Sant'Elmo. Je na docela vysokém kopci, ale vedla sem lanovka, takže jsme využili Artecard a dostali se bez dalšího placení pohodlně nahoru. Z hradu je dechberoucí výhled na celou Neapol, nedalekou sopku Vesuv a ostrovy Capri a Ischia. Vesuv vypadal, jako by se blížila erupce. No prima! Snad nás žhavá láva do konce našeho pobytu nezpopelní... :-)

Pokračovali jsme v našem putování na náměstí Piazza Municipio, vedle nějž se rozprostírá další z hradů - Castel Nuovo. O kousek dál jsme si prohlédli náměstí Piazza del Plebiscito s překrásnou Bazilikou San Francesco di Paola. Dál jsme pokračovali podél pobřeží kolem dalšího z hradů - Castel dell 'Ovo neboli Vaječný hrad. Podle pověsti je uvnitř hradu vejce, které nesmí být ukradeno nebo zničeno, jinak se hrad rozpadne. Po prohlídce hradu jsme šli do přístavu Santa Lucia, který je hned vedle. Pokračovali jsme po pobřeží až k Piazza Vittoria, kde začínal park, ve kterém se ukrývalo akvárium, jež jsme také měli v plánu navštívit. To ale nebylo v létě 2017 v provozu, a tak jsme se pomalu vydali zpátky.

V podvečer jsme se vydali do uliček Španělské čtvrti. Tohle je jedno z míst naprosto typických pro Neapol a v žádném případě jej nesmíte z neapolského itineráře vyškrtnout! Uzoučké ulice, nad hlavami vlaje prádlo, kluci tu čutají do míče, zatímco jejich tatínkové sedí před domy a vášnivě debatují bůhví o čem. Posedět můžete v některé z kaváren (luxusní espresso se tu dá koupit i pod euro, ale musíte tam, kam chodí místní), popovídat si s obyvateli, zkrátka být součástí toho všeho... Tohle je to, co mám na cestování moc rád!

Měl jsem vyhlídnutou jednu hospůdku, kam jsme zašli na večeři. Trattoria da Nennella se nachází přímo uprostřed Španělské čtvrti. Když jsme přišli na místo, bylo plně obsazeno a nezbývalo než počkat. Za 10 minut už nás chlapík z obsluhy vedl ke stolečku v rohu. Místo sotva pro dva lidi, my jsme se tu vměstnali čtyři! Obsluha sestávající tak z osmi mužů na sebe soustavně hulákala, do toho řvalo rádio a uprostřed celého toho zmatku najednou jeden z číšníků popadnul kytaru a na plné kolo spustil jakousi italskou canzone. Atmosféra by se dala krájet! V ceně 12 eur jsme dostali láhev vína, minerálku, pastu (asi nejlepší spaghetti pomodoro, jaké jsem kdy jedl!), hlavní chod (například grilovaného lososa), přílohu či salát a jako dezert čerstvé ovoce. Jídlo vynikající! Najezení jsme byli asi za půl hodiny a už k nám spěchali s účtem - žádné vysedávání! :-) Tohle rozhodně nebylo místo na klidnou romantickou večeři a zřejmě bych u nás v Česku takový podnik pohrdavě míjel velkým obloukem, ale zdání klame. Skutečně to stálo za to.

Po večeři jsme vypadli před tavernu a sháněli nějaký drink. Hned vedle nás zaujal shluk lidí, a tak jsme šli blíž. Bar Camarotta byl maličký podnik; uvnitř byly asi dva stolky, zato na ulici to žilo! Mrak lidí - hlavně místní - postávali u sudů, posedávali po zemi nebo na malých stoličkách a všichni pili Aperol spritz z plastových kelímků. Drink z originál Aperolu a místního prosseca stál pouhé 1 euro. Žádný led, žádné ředění vodou... Pan Camarotta láskyplně míchal drinky, pokuřoval a občas prohodil s lidmi pár slov. Tohle byla parádní party a ani se nám odsud nechtělo do hotelu. Taky jsme přišli pěkně pozdě...

Den druhý - Pompeje a Vesuv

Snídaně v hotelu se skládala z pár croissantů a teplé kávy, kterou nám připravil místní mladíček, který neuměl ani slovo anglicky. Od B&B nejde ani očekávat zázraky, malá snídaně - taky snídaně. 

Kdo byl v Neapoli, určitě podobně jako my navštívil bájné Pompeje - městečko pár kilometrů od sopky Vesuv, jež se Pompejím stala osudnou a zasypala je žhavým popelem. Metrem jsme hned po snídani dojeli na nádraží Garibaldi. Jízdenky jsme díky Artecard nekupovali a rovnou nasedli do vlaku směr Salerno. Cesta železnicí trvala asi 40 min. Vystoupili jsme na stanici POMPEI SCAVI a šli rovnou do areálu vykopávek, který leží tak 50 m od zastávky. Vstupné je 11 eur, díky ArtecaZa stále však platili jen polovinu. Věděli jsme, že prohlídka bude minimálně na tři hodiny. Tento čas jsme tady taky přibližně strávili a viděli zhruba polovinu. Zážitek je to veliký, hodila by se ovšem tak asi desetinová rozloha celého areálu. Po pár hodinách už nám to přišlo na jedno brdo. Ale za návštěvu Pompeje určitě stojí! Vykopávky, amfiteátry, různé domy... Krásné, ale tři hodinky byly tak akorát!

Vylezli jsme ven a dychtivě sedli na kafe hned na nádraží. Na programu byla sopka Vesuv.  Sem jsme se ale nakonec kupodivu nedostali. To, co bylo vidět předešlý den z hradu, nebyl kouř z kráteru, nýbrž rozsáhlý požár, jenž sužoval celou horu. Veřejnost tak zcela logicky ostrouhala. Z výletu tak nebylo nic...

Nevadí! Vrátili jsme se celí unavení od slunce a z pochodování v prachu Pompejí do Neapole a naše kroky nemířily nikam jinam než k panu Camarottovi :-) Odpoledne zde nebylo vůbec plno - naopak. Sedli jsme si pohodlně před bar a nechali si nosit drinky. Za hodinku a půl jsme vypili čtrnáct drinků a jako prezent od šéfa podniku obdrželi dvoje brambůrky. Cena? 10 eur!

Pozdě odpoledne jsme si dali v pokoji sprchu a pár minut šlofíka. Večer jsme vyrazili do ulic, tentokrát na druhou stranu po Via Tribunali. Je tu spousta stánečků s dobrotami, památníky a mnoho překrásných kostelů. Nebojte se jít dovnitř! Většina z nich je veřejně přístupná. Na kostely moc nejsem, ale každý z nich byl zážitkem. Na ulici občas hráli muzikanti, ochutnali jsme pár sladkých i slaných streetfood delikates a povečeřeli v pizzerii. Pizza v Itálii - to je prostě dobrota, v podstatě všude si pochutnáte. K pizze se určitě ještě vrátím...

Den třetí - Sorrento, Positano

Třetí den v Neapoli byl ve znamení výletu, který jsme si vybrali už v Česku podle recenzí. Cílem bylo Positano - krásné pestrobarevné městečko s pláží, takže mimo cestování místní dopravou také trocha odpočinku... 

Do Salerna jsme se dostali vlakem stejnou linkou jako předchozí den. Pak jsme přestoupili na autobus a přes město Amalfi dojeli do Sorrenta - ráje citrónovníků. Sorrento je mimo jiné také kolébkou limoncella - nápoje z citrónů, který tu musíte ochutnat! Město samotné je zajímavé a prošli jsme si jej, ale pro nás bylo spíše přestupní stanicí do našeho cíle. 

Cesta po pobřeží byla úzká a šofér před každou zatáčkou troubil, aby varoval případná protijedoucí vozidla. Do Positana jsme dorazili až po poledni. Měli jsme hlad jako vlci, ale protože jde o městečko dost turisticky vytížené, odpovídají této skutečnosti také ceny... Za oběd jsme dali okolo 15 eur za osobu! Architektura v Positanu je překrásná a městečo má úžasnou atmosféru. Autobus nás vyhodil nahoře na kopci a dolů jsme šli romantickými úzkými uličkami. Dole na pláži sice bylo dost lidí, ale nebyl problém si najít klidnější místo. Moře bylo čisté, teplé a užili jsme si ho. Kolem 16. hodiny jsme usoudili, že bychom už mohli zpátky do Neapole. Cesta trvá určitě přes dvě hodiny a chtěli jsme ve městě ještě něco popít a pojíst...

Na zastávku autobusu jsme dorazili kolem půl páté. Autobus jezdil každou půlhodinu od místního obchůdku. První bus, který sem dorazil, byl plný. Usoudili jsme, že než přijede další, dáme si lahvinku vínka. To jsme ještě netušili, že na místě ztvrdneme dvě hodiny a lahve vypijeme tři, než se nám podaří probojovat se do vozu!

Řidič se s cestou tentokrát vůbec nemazal, a tak další třičtvrtěhodinku v přeplněném autobusu jsem střídavě strávil nějaké postarší Italce v klíně a s tučným Angličanem na zádech. Zpátky do Neapole jsme se dostali až o půl deváté. Večeře ve Španělské čtvrti v podobě plodů moře byla krásnou tečkou za dnem plným zážitků.

Den čtvrtý - nákupy a památky

Ráno jsme se si Dankou přivstali. Suchých croissantů a filtrované kávy už bylo dost! Rozhodli, že sa nasnídáme někde venku. Zapadli jsme do kavárny na náměstí Dante a dali si báješné nadýchané capuccino za 1,5 eura a k tomu něco málo na zub. Příjemná změna :-)

Po návratu do hotelu jsem se pokoušel promluvit s klukem vařícím kávu našim spolubydlícím. Šlo o to, že následující den ráno musíme opustit pokoj velmi brzy. Krčil rameny a nakonec jsme si museli dopisovat na mobilu v google překladači. Ještě že tu techniku máme...

Dopoledne jsme zamířili do Národního archeologického muzea, které jsme měli nedaleko. Artecard nám zrovna dopoledne končila, a zatímco s Dankou se nám podařilo projít zadarmo, naši spolucestující už museli zaplatit asi 20 euro. Smůla... Muzeum je jedno z největších svého druhu v Evropě a je zde skutečně na co koukat. Mramorové sochy, vykopávky z Pompejí...

Na oběd jsme se zastavili v pizzerii nedaleko Castel Nuovo. Do restaurace nás přilákal pouliční naháněč, který nabízel "Pizza forno a legno" neboli pizzu připravovanou v peci na dřevo. Navíc jsme měli docela hlad, tak proč ne... Příjemným zjištěním bylo, že combo pizza + pivo stojí 5 eur. Paráda! Napoletáni o sobě tvrdí, že pizza je jejich výmysl. A pravdou je, že v Neapoli chutná pizza úplně jinak než třeba v Římě. Mistr pizzař připravoval slané koláče  v peci ze které šlehaly mohutné plameny a doba pečení snad nepřesáhla jedinou minutu. Než jsme se nadáli, bylo na stole. Nevím, jak to dělají, jestli je to místními rajčaty, moukou, sýrem nebo tím prostředím, kde se pizza připravuje, ale tady je to skutečně lahoda! U nás v Česku jsem podobnou pizzu nikdy nejedl a po pravdě mívám dost problém si ji u nás po návštěvě Itálie objednávat. Obyčejně trvá tak půl roku, než stihnu zapomenout, jak chutná opravdu vynikající pizza...

Po obědě jsme se vydali ještě na nedalekou městskou pláž. Ta je maličkatá a velice ohavná. Je tu spousta odpadků a nechtělo se nám tu koupat. Smočil jsem tedy alespoň nohy. V tom vedle mě z vody začalo vykukovat cosi podivného. Jakmile jsem zjistil, že jde o exkrement, okamžitě jsem vystřelil jako namydlený blesk. Městskou pláž v Neapoli už nikdy... :-)

V plánu jsme měli také nákupy. Největší expert na nakupování je Danka, která si tu nakoupila spoustu hadříků, hlavně na Via Toledo, kterou jsem již zmiňoval jako největší obchodní tepnu v Neapoli. Naši spolucestující si místo chození po obchodě vybrali návštěvu podzemí, což jsem jim neskrytě záviděl, ale po krátké výměně názorů jsem raději držel basu se svojí milovanou :-)

Večer jsme se vydali opět do ulic a po cestě jsem ochutnával všechno, co se mi nepodařilo doposud okusit. Různé fritované kuličky, ančovičky, sépie, sladké i slané pečivo... Jsou toho mraky! Na večeři jsme si vybrali opět báječnou restauraci a zrekapitulovali naši cestu. Shodli jsme se na tom, že Neapol je krásné a turisty doposud poněkud neprávem opomíjené místo, které se vyplatí navštívit.

V životě jsem neviděl město podobné Neapoli. Asi to nedokážu dost dobře popsat, ale přišlo mi, že tohle město má tisíc tváří a jakmile někde na rohu zahnete, ukáže vám hned zase jiný pohled na sebe sama. Důvodů, proč Neapol navštívit, je celá řada. Místní kuchyně, málo turistů, blízkost moře, spousta krásných památek... Ale pokud bych měl říct jedinou věc, která se mi líbila nejvíc, byla by to asi zdejší atmosféra. I přes všechen ten smrad, odpadky, hluk a chaos na mne město a lidé, kteří v něm žijí, zapůsobili neuvěřitelně. 

Neapol je město, které určitě musíte navštívit, než zemřete.