Krušné hory a lázeňská města

Je červenec roku 2020 a vůbec nevím, kam pojedeme letos na dovolenou, kterou máme v plánu začátkem srpna. Vzhledem k epidemiologické situaci, která stále panuje po celém světě, jsme se nakonec rozhodli strávit týden volna u nás v Česku a navštívit kout naší země, kde jsme ještě nikdy nebyli. Turistika, krásná příroda, výjimečná místa i korzování po profláknutých lázeňských městech - to všechno nabízí Západní Čechy.

Přestože mnoho bezpečnostních opatření v okolních státech bylo zrušeno, situace se mění takřka ze dne na den, a tak jsme neponechali nic náhodě, zvolili dovolenou u nás a odcestovali do pro nás zatím neznámého kouta republiky. Jelikož jsme destinaci nechávali na poslední chvíli, dlouho jsme nemohli najít chalupu, která by vyhovovala našim potřebám. Ne že bychom byli nějak nároční, ale nabídka byla čtrnáct dní před odjezdem silně omezená. Ale všechno dobře dopadlo a na začátku srpna jsme odjeli,

Po téměř pěti hodinách jízdy, která zahrnovala i naši slavnou D1, která připomínala spíše zacpané střevo, jsme dorazili do cíle - obce Horní Blatná, jež se nachází malý kousek od hranic s Německem. Toto město dnes čítá necelé čtyři stovky obyvatel, přičemž ještě před válkou jich tu žily téměř tři tisícovky. Loni byla Hornická kulturní krajina Abertamy - Horní Blatná - Boží Dar zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a slavnou památku Blatenský vodní příkop jsme měli přímo pod okny. Celá oblast se vyznačuje pozůstatky po stříbrné a cínové horečce v podobě mnoha zaniklých dolů. Krajina je velice zachovalá a zatím zůstala takřka nezasažena masivní turistikou, což se však do budoucna může změnit. I proto jsem byl rád, že jsme se vydali právě sem. Ale pozor - skutečnost, že sem nejezdí žádné velké davy, se zřejmě promítá na vzhledu místních vesnic. Ne že by tu nebyly hezky opravené domečky, ale daleko častěji tu lze vidět polorozpadlé nevzhledné baráky. Alespoň tam, kde jsme byli my. Troufnu si říct, že v jiných horách, například v Beskydech nebo v Jeseníkách, je to úplně jinak.

Krušné hory jsou sice nejrozsáhlejším masivem u nás, ale nejde o žádné velehory. Ovšem pořád jsou to hory, a ty dají nohám občas pěkně zabrat. Naše místo pobytu bylo ideální, jelikož pár metrů od chalupy začínaly turistické trasy na nejrůznější místa v horách.

Prošli jsme tu asi 100 km turistických tras, z čehož nejdelší a zároveň nejzajímavější byla bezesporu túra přes Boží Dar, vrchol Klínovce až do bývalé osady Königsmühle a zpátky do Božího Daru. Jelikož celý pochod čítal asi pětatřicet km, vyrazili jsme brzy ráno. Necelé dva kilometry od Horní Blatné se nachází Vlčí jámy. Vznikly odtěžením cínovcového pásma a pozdějším částečným zřícením stropů podzemních komor a skalních stěn. Propadlina je přes 120 metrů dlouhá, široká asi čtrnáct metrů a hluboká asi dvacet metrů. Je to nádherné místo. O kousíček výše je Ledová jáma, do které vede kamenné schodiště, a ve které se nachází něco, co jsem ještě nikdy neviděl. Při pohledu hlouběji do jámy totiž část skály výrazně zeleně fosforeskuje a vytváří tak velice zvláštní, až bizarní podívanou. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, čím je tento jev vyvolán.

Kousíček nad Vlčími jámami se nachází Blatenský vrch s rozhlednou a odsud je možné pokračovat na více stran. Naše kroky směřovaly po červené značce na Boží Dar. Ráno jako malované a nikde ani živáčka, pouze v jeden moment se ze silnice ozýval hlasitý zpěv a usměvavý soused z Němec nám na dálku přál "Guten Morgen!".

Po cestě jsme míjeli další z propadlin cínových dolů - Červenou jámu a první krátkou pauzu jsme si dopřáli u dolu Mauritius. Ten nabízel turistům placené prohlídky, ale na ty bylo ještě brzy. Šli jsme po nádherných svazích s úchvatnými výhledy na okolní hory, absolutně sami, pouze občas se objevil sběrač borůvek. Až necelé tři kilometry od Božího Daru se začali objevovat první známky civilizace. Kola, elektrokola, elektrické koloběžky, kočárky, čím blíže městu, tím více nahusto.

Po sedmnácti kilometrech chůze jsme byli tady, vyzuli pohory a vychutnávali občerstvení v jedné z místních restaurací. Věděli jste, že Boží Dar je nejvýše položeným městem u nás? Nachází se ve výšce 1020 metrů nad mořem a je nejznámějším výchozím místem na Klínovec, nejvyšší horu Krušných hor. Jinak tohle město nedisponuje ničím zvláštním, co by stálo za návštěvu. Prostě jen městečko v horách :-)

Cesta na vrchol měří asi čtyři kilometry a hora vás potrápí více než dvěma sty výškovými metry. Vím - nic moc, asi jako z Blanska na Hořice, ale po cestě jen marně hledáte stín, ve kterém byste se mohli schovat, navíc turistů už tu je poměrně dost, i když jich většina jde směrem dolů. Přišlo mi to zvláštní, přece jen bylo ještě poměrně brzy, ale v momentě, kdy jsem na vrcholu spatřil lanovku, bylo mi to jasné. Nahoru vsedě, dolů pěšky.

Vrchol Klínovce se pyšní téměř šedesátimetrovou budovou vysílače a krásnou rozhlednou. Ta byla ještě před pár lety úplně na rozpadnutí, ale díky dotaci milionu Eur místní provedli v roce 2013 její rekonstrukci. Vlastně museli věž celou rozebrat a z původního materiálu s použitím nezbytných doplňků postavit znovu. Věž je hezká, což se však nedá říct o budově hotelu, která je v havarijním stavu.

Po strmém svahu sjezdovky jsme došli až do obce Háj, kde nás nenápadná cedule poslala vpravo na louku směrem k vytyčenému cíli naší cesty. Königsmühle.

Na 70 tisíc objektů v Sudetech byla v 50. letech armádou srovnána se zemí, zachovalo se jen velice málo budov, většinou jde pouze o nějaké obvodové zdi, které v létě zarostou travou. Königsmühle neboli Královský mlýn je však výjimkou. Nachází se v místech, kde nemohla projet těžká technika, a tak se obyvatelé Háje přimluvili, že toto místo rozeberou sami a materiál použijí na stavbu domů v nedaleké obci. To se naštěstí nikdy nestalo, a tak Königsmühle sice zmizel z katastru a z mapy, ruiny domů jsou však dodnes zachované. Po bývalém mlýnu zde zůstala nejen dvoupatrová budova, ale i náhon, kanál a rybníček a zbytek mlýnského kola. Místo je to velice zvláštní a bývá cílem různých umělců, kteří tu vystavují svá díla ze dřeva, z kovu i z kamene. Můžete zde vidět dřevěné ruce čouhající z potoka, prádlo visící na šňůře, různé sochy... Königsmühle není místem nikterak známým, zástupy turistů zde nenajdete, ale z hlediska atmosféry jde o jedinečnou podívanou a rozhodně stojí za návštěvu. Pro nás to byl takový easter egg v Krušnohoří a vřele tohle místo doporučuji, přestože je trochu z ruky.

Toulky přírodou nebyly jediným naším záměrem při návštěvě v západních Čechách. Třicet kilometrů od Horní Blatné se nachází asi nejznámější české lázeňské město Karlovy Vary. Zatímco naši známí zvolili romantickou cestu vlakem, my jsme osedlali kola a z kopce dolů se hnali do lázeňského ráje. Na nádraží jsme nechali bicykl v úschovně, převlékli se a vyrazili korzovat. I zde nás překvapilo, že je tu poměrně málo lidí. Od jednoho z turisticky nejvytíženějších míst u nás jsme čekali určitě více, ale tento fakt jsem bral spíše jako výhodu pro nás. Žádné tlačenice u pramenů a na promenádě, fronty, ani obsazené zahrádky restaurací a kaváren. Karlovy Vary mne doslova uchvátily svojí architekturou, velkolepostí a atmosférou. Přemýšlel jsem, že v době konání MFF Karlovy Vary to tady musí být nezapomenutelné. Ochutnali jsme horké prameny, prošli se malebným městem až ke Grandhotelu Pupp, nechyběla ani horká lázeňská oplatka nebo pohárek Becherovky. Jediným negativem byly hodně vyšponované ceny občerstvení, ale i tohle jsme čekali... Cesta zpátky do kopců na kole byla náročná, ale kombinace sportovního a turistického zážitku byla výjimečná.

Do Františkových lázní jsme se vydali také na kolech. Čekala nás šedesátikilometrová štreka, při které jsme občas dostali hodně pocítit fakt, že se stále nacházíme v Krušných horách... Oproti Karlovým Varům jsou Františkovy Lázně velice klidným městečkem, kde na vás dýchne pohoda a relax. Pokud bych měl jet za pár let někam do lázní, budou to tyhle. Město bylo opět téměř bez turistů a vlastně jsem si nevšimnul ani žádných lázeňských hostů, nejspíš byli někde na procedurách. Architektura lázeňských domů je překrásná, stejně tak kolonády a promenády. Vše je hezky opravené, všude je pořádek a totální pohodičku občas lehce naruší jen turistický vláček, bez kterého by se Františkovy Lázně podle mého zcela určitě obešly. Ale taková už je doba...

Mariánské Lázně jsme navštívili jako poslední a prožili jsme tu jen krátkou zastávku. Z trojice známých lázeňských měst se mi líbily ze všech nejmíň, ale i tak jde o pamětihodnost hodnou k zastavení. Když už nic, je tu moc hezká kolonáda, místní prameny jsou kupodivu občas i chutné a pokud se zdržíte déle, doporučuji nevynechat Zpívající fontánu, která každé dvě hodiny za doprovodu hudby chrlí ze všech svých otvorů hektolitry vody.

Nerad bych zapomněl ještě na jedno zajímavé místo, které jsme navštívili, ovšem s lázeňskými městy nesouvisí. Je to město Loket se stejnojmenným hradem. Více než středověká pevnost mne však uchvátilo centrum s úžasnou architekturou, s fontánami, malebnými domečky a věžičkami. Pokud budete někde poblíž, Lokti se určitě nevyhněte a zajeďte sem aspoň na kávu.

Nemohu se ubránit ještě jedné poznámce. V Horní Blatné se nachází velmi zvláštní místo - hřbitov u Kaple sv. Kříže. Samotná kaple sice nedávno prošla rekonstrukcí, ovšem teprve návštěva hřbitova se stává nezapomenutelným zážitkem. Přestože je vidět, že se tu pravidelně provádí drobná údržba a seká tráva, většina hrobů je v naprosto neuvěřitelném zoufalém stavu. Mnohdy již nečitelné nápisy, upadané kříže, náhrobky porostlé mechem, steřelé kusy náhrobních kamenů... Je to zřejmě proto, že nebožtíci tu byli pohřbeni ještě před válkou, kdy bylo ve městě mnoho lidí, v drtivé většině Němců. Po válce byli němečtí obyvatelé Horní Blatné odsunuti a nemohli tak o hroby svých rodin pečovat. Jde o jedno z nejzvláštnějších míst, které jsem kdy navštívil.

V součtu jsme urazili asi 120 km na kolech a 120 km pěšky, viděli jsme mnoho zajímavých míst a navštívili města, která jsou od nás natolik vzdálená, že se sem nedá podniknout jednodenní výlet. Velikou devízou této části naší země je v této době minimum turistů a zajímavá místa, která na Moravě nenajdete, lehkou přítěží může být dražší oběd či káva v lázeňských městech, od kterých se s tím ale tak nějak počítá. Pokud jste tu nebyli a přemýšlíte, kam se vydat, mohu Karlovarský kraj vřele doporučit.