Den třináctý – Bacalar
Itinerář připravený z domu nám skončil v Cancúnu. Od té doby se rozhodujeme v podstatě ze dne na den, kam pojedeme. Předešlý večer jsem zamluvil ubytování na další dva dny v Bacalaru - městečku u obří modré sladkovodní laguny, na kterou jsme na internetu četli moc hezké recenze.
Přestože slunce nesvítí, naopak je zataženo, volíme jako první bod dnešního programu návštěvu cenoty Saamal. Cenoty jsou krasová jezírka, většinou pod zemí, a kdo byl v Yucatánu, určitě minimálně jednu cenotu navštívil. Těchto jezírek jsou po celém Yucatánu stovky. My jsme si vybrali tu, kterou jsme měli po cestě. Přijíždíme na místo už ve čtvrt na devět a jsme tu zcela sami. Aby ne, když mají otevřeno až od devíti. Pouští nás ale dovnitř. Platíme 300 pesos a fasujeme záchrannou vestu (nechci ji, ale prý musím). Do vody scházíme asi padesát schodů, fotíme a pozorujeme mnoho asi deseticentimetrových rybiček, za kterými vzápětí skočíme. Voda je chladná, ale příjemná. Kolem se směrem k hladině táhnou kořeny stromů, které jsou třicet metrů nad námi. Skvělý zážitek, taky díky tomu, že máme cenotu jen sami pro sebe. (Přiznám se, že zatímco Danka plave několikrát tam a zpátky, já jsem připosránek a odvážím se jen pár metrů od mola. Za prvé se bojím hloubky asi padesáti metrů, které voda dosahuje, za druhé těch hnusných velkých černých ryb. Co kdyby mě kously :-))
Za hodinu odcházíme a začíná pršet. Na Bacalar je to asi 260 km, což znamená skoro čtyři hodiny jízdy. Ta je opět nezáživná - džungle a malé vesnice, na kterých toho moc k vidění není. Vlastně ano - nepřestáváme se divit, v jak prostém (rozuměj špinavém a otřesném) prostředí venkovští Mexičané žijí.
Do města Bacalar přijíždíme za silného deště kolem jedné hodiny odpoledne. Ubytování jsme zvolili asi kilometr od centra, vyšlo nás asi na 1.800 Kč na dvě noci a je docela hezké. Kolem půl třetí přestává pršet (sláva!), bereme plavky a těšíme se na lagunu. K našemu překvapení je drtivá většina vstupů k laguně podmíněna noclehem, případně večeří v podniku, u kterého se nachází. Volíme proto veřejnou pláž za 80 pesos pro oba. Na obloze jsou pořád mraky, takže to na žádné velké koupání není. Laguna je sice hezká, ale nic omračujícího, cítíme spíš zklamání.
Jdeme do centra, které je skoro opuštěné a mimo malou starou pevnost tu nic k vidění není. Dáváme si drink a jdeme zpátky na pokoj, kde se domlouváme, že hned zítra vyrazíme zase o dům dál. Čas je na dovolené největší nepřítel a byla by škoda jej promeškat na místě, které se nám nelíbí.
Za zmínku stojí ještě večeře. Tentokrát jsme si vybrali napoprvé (jako vážně?) a moc dobře - restauraci Maya Cabaña. Využili jsme Happy Hours, dali si výborné koktejly za 50 pesos a k večeři tacos s krevetami a vynikající plněnou placku s masem, sýrem a zeleninou. Jídla byly do 100 pesos. Pozdě večer spěcháme opět v dešti na ubytování, kde zamlouvám další dva noclehy ve městě Tulum.
