Den pátý – park a památky v Pueble
Zjišťujeme, že v ceně ubytování máme snídani. Recepční nás posílá na střechu, kde už je prostřeno. Máme chuť na vajíčka a chorizo, klidně tacos... Místo toho dostáváme malý koláček, talířek s čerstvou papayou a kávu, která chutná jako leukoplast. No, nevadí, v ulicích bude dost příležitostí k zahnání hladu.
Hned v půl deváté ráno vyrážíme do parku, který je vzdálený z centra asi tři kilometry. Měla by tam být velká koncentrace muzeí a atrakcí. Po cestě navštěvujeme další kostel Parroquia de San José a kousek odsud zastavujeme u několika dalších stánků s tacos. Výtečné... Nedokážu se ubránit pocitu, že místní mají jídlo za poloviční cenu, ale chápu to, takže neremcám (jen trochu) a jako správný turista podporuji místní prodejce. Tacos s klobásou chorizo je delikátní! Zajímavé je, že klobásu pan kuchař napřed rozseká na cimpr campr na špalku, potom ji opeče a nasází na kukuřičné placky.
Zona Histórica de los Fuertes je komplex nejrůznějších budov, ať už jsou to muzea, planetárium, parky, auditorium nebo historické pevnosti. V půl desáté dopoledne je to tu vše opuštěné a nevypadá to, že by se sem chystaly nějaké davy. Občas potkáme běžce, případně osamoceného chodce. Obdivujeme Pueblu z krásné vyhlídky, procházíme kolem rybníčku k olympijskému stadionu Zaragoza, který je veřejnosti nepřístupný. Vyjdeme kolem pevnosti Fuerte de Loreto až nahoru, kde by měla být lanovka. Podle průvodce na internetu jde o krásnou vyhlídkovou jízdu, za kterou sem vlastně jdeme. Na místě zjišťujeme, že lanovka je v provozu, ale jízda je z jedné věže do druhé a trvá asi pět minut. Chvíli si myslím, že jde o špatný vtip, ale je to skutečně tak. Po hodince strávené v parku odcházíme. Mezi zelení si nejde nevšimnout stanovišť s lavičkami, stolem a grilem, kde mají místní možnost piknikovat. Přijde mi to super, snad se něco podobného brzy objeví u nás.
Vracíme se do centra. Na muzea moc nejsme, nicméně v plánu máme návštěvu historické knihovny Biblioteca Palafoxiana. Vcházíme dovnitř po schodech a než přijdeme k pokladně, už ji vidím - je jako vystřižená z Harryho Pottera - krása! Platíme 85 pesos za osobu a těšíme se dovnitř. Hned u vchodu se začneme smát, protože jde pouze o jednu místnost, kterou jsme už viděli po cestě k pokladně. No, nevadí, za ty prachy si jí musíme užít, tak se zdržíme asi sedm minut a jdeme pryč. Ale pěkná je, to jo...
Po cestě na Zócalo si u babizny na stánku kupujeme za 5 pesos ovoce, které jsme ještě nikdy neviděli. Je to asi šest malých žlutých plodů, vypadají jako hrušky ušatky a chutnají hrozně... Centrální náměstí se od rána změnilo k nepoznání. Všude jsou na podstavcích barevné příšerky a náměstí je plné lidí. Před katedrálou hraje nefalšovaná mexická kapela s obřími kytarami, smyčcovou sekcí i tanečníky. Úžasná atmosféra... Zbytek dne strávíme prozkoumáváním uliček, návštěvou místního trhu a nákupem drobných suvenýrů. Končíme v naší oblíbené hospůdce na balkóně a závěrečný drink pijeme na střeše našeho hotelu. Tentokrát to přeženu já.