Den dvanáctý – Chichen Itzá
Ve všech cestopisech z Yucatánu se dočtete, že chcete-li na Chichen Itzá, jeden z nových divů světa a bezesporu nejnavštěvovanější památku v Mexiku, v rámci svého vlastního pohodlí budete muset vyrazit velmi brzy, případně se sem podívat až později odpoledne mimo největší nápor turistů, které sem vozí autobusy z Cancúnu a dalších letovisek. Chtěli jsme se na pyramidu podívat předešlý den odpoledne a dnes prozkoumat Valladolid a vykoupat se v cenotách, ale vlivem nepředpokládaných okolností jsme překopali plány a jedeme dnes ráno.
Moje zažívací ústrojí se bouří, snad poprvé od svatby jsem já tím, kdo zdržuje. I tak se nám daří být u pokladen něco po osmé hodině ranní. A je tu solidně narváno, neumím si představit, jak to tady bude vypadat za tři hodiny. Vstupné je vysoké - platíme asi 600 pesos za jednoho. Přímo před vstupem i za ním nás neustále otravují naháněči nabízející komentovanou prohlídku.
V areálu se davy rozplývají a my si vychutnáváme pohled na pyramidu, kterou jsme tolikrát viděli na fotografiích. Je překrásná, ale tak nějak se neubráním srovnáním s Monte Albán, kde se mi líbilo ještě o něco málo víc. Projít celý park nám zabere asi tři hodiny. Mezi tím si všude roztahají krámky prodejci a jeden přes druhého hulákají "Gut prajs, van dolar!". Do toho davy turistů, průvodci křičí a tleskají proti pyramidě, což má vyvolávat nějaký efekt. Zkrátka cirkus se vším všudy. I tak musím říct, že návštěva Chichen Itzá není jen o pyramidě samotné, ale i o dalších památkách, a rozhodně za návštěvu stojí.
Vracíme se a začíná pršet. Vlastně to vypadá, že na nás někdo shora vylil přehradu. Jednu chvíli dokonce musím zastavit. Z koupačky v cenotách dnes nebude nic, jedeme na hotel a přečkáváme zde několik hodin deště. Odpoledne už jen lehce poprchává, jdeme projít město Valladolid za světla. Procházíme ulicemi s pestrobarevnými nízkými domečky, zastavujeme se v baru na náměstí a dáváme si margharitu a báječné guacamole, nahlížíme do pár kostelů... Jelikož je tu ještě o hodinu míň než v Cancúnu, v 17.30 už je tma jako v pytli. Procházíme obchůdky a pár malých muzeí. I tady jsou patrné svátky Muertes, ale v daleko menší míře, než tomu bylo v Mexico City nebo v Oaxace. Zjišťujeme, že ve městě je docela nuda! Dokonce nám tu chybí i streetfood. Večer ještě sledujeme tanečníky v centru na Parque Principal Francisco Cantón Rosado, dáváme si drink a jdeme spát.