Den devátý – cesta na Holbox
Nejsme zvyklí sledovat na dovolené televizi, na pokoji v Cancúnu jsme ale nepohrdli nabídkou Netflixu a v krutém vedru si před spaním pustili Everest :-) Ráno jdeme na snídani do blízkého bistra, ve kterém si dáváme (nečekaně!) placky quesadillas. Podnik jsme vybrali ještě v noci podle recenzí na Googlu a nelitovali jsme, jídlo bylo výborné a levné. Po snídani míříme zpět do půjčeného domečku, kde během pár minut balíme a čekáme na Davida, který nám má přivézt auto. Přijíždí přesně.
David je milý chlápek, který bydlí v Cancúnu a půjčuje auta. Narazil jsem na jeho číslo někde na sociálních sítích, kde byl několika lidmi doporučován a byla to trefa. David je původem Ital, ale studoval v Košicích a umí velmi dobře slovensky. Nejenže je velmi ochotný a doporučuje v případě problému s autem či střetu s policií ihned zavolat, ale jeho vozy mají místní SPZ, na rozdíl od těch z půjčovny, která zkorumpovaná policie velmi ráda zastavuje. Pokud chcete využít Davidovy služby, kontaktujte jej přes Whatsapp na čísle +52 55 3382 7318.
Za pár minut máme vyřízené všechny papíry, nakládáme batohy a maličkým Chevroletem odjíždíme. Jelikož je neděle ráno, ulice Cancúnu jsou prázdné. Najíždíme na dálnici směr Chiquilá, což je rybářská vesnice, odkud denně odjíždí desítky trajektů na ostrov Holbox. Cesta trvá asi dvě hodiny a je silně nezáživná. Až na pár vesniček, které nám nápadně připomínají vietnamské hory na severu (špína a ošklivo - na zastávku vůbec nemáme odvahu), je po cestě jen neprostupná džungle.
Přijíždíme do Chiquilá a jsem rád, že nedám na první naháněče, kteří nás přemlouvají k parkování za 200 pesos. O kousek dál parkujeme na hlídaném parkovišti za polovic. Trajekt je jediná možnost, jak se na ostrov Holbox dostat. Přepravu nabízí několik společností, ale cenově to vychází všude na stejno (asi 440 pesos za jednu cestu pro dva), takže bereme tu, která odjíždí hned.
Holbox je maličký ostrov, na kterém žije asi 1.500 obyvatel a většina z nich se živí turismem a rybolovem. Turistů je tu hodně, i tak nás ostrov překvapil svým klidem a atmosférou. Ubytování, které jsem zajistil dva dny předem na dvě noci, vyšlo asi na 3.000 Kč - kupodivu jedno z nejlevnějších, které bylo k dispozici. Pěšky jsme tu asi za pět minut. Po cestě se divíme písčitým (ne)cestám; auta tu nejezdí, zato potkáváme několik golfových autíček, písečných bugin a desítky cyklistů na kolech ze 70. let. Ubytování je moc hezké a stylové. Paní domácí neumí vůbec anglicky, ale jako vždy se na sebe smějeme a domluvíme se. V pokoji je veliká postel a všemožné doplňky připomínající skutečnost, že jsme u moře... Dokonce i voda ve sprše teče z obří mušle.
Převlékáme se do plavek a vyrážíme k moři. Holbox leží na pomezí Karibského moře a Mexického zálivu a nabízí jedno z nejhezčích koupání v zemi. Po cestě na pláž si všímáme obchůdků a hospod, které jsou tu hlavně pro turisty, čemuž odpovídají i ceny. Jídlo nejde pod 200 pesos. V potravinách si kupujeme plechovky s pivem a koktejlem a nemůžeme se dočkat moře. To je vzdálené jen pár minut pěšky a velmi brzy zjišťujeme, že ostrov je skutečně malý.
Pláže jsou neskutečné. Bílý písek, který ani ve třiceti stupních nepálí, průzračná a teplá voda (spolehlivě přes 30 °C). Přestože jsme navštívili mnoho plážových destinací, tohle jsme nezažili. Výhodou Holboxu je, že se můžete roztáhnout na pláži prakticky kdekoli. Ano, jsou tu menší plážové resorty, ale ty mají lehátka poměrně daleko od moře. Turistů je tu na plochu pláží málo, takže žádná hlava na hlavě se nekoná. Naopak, kam si lehneme, tam jsme téměř sami. Reaxujeme, koupeme se a děláme desítky kýčovitých fotek. Nádhera...
Později odpoledne se vracíme zpátky cestou mimo moře a potkáváme našeho prvního leguána. Moc pěkné zvířátko, chtěl bych jej domů. Poblíž centra zastavujeme v jednom z mnoha barů, kde si dáváme koktejl a vynikající guacamole.