Den desátý – Holboxem na kole
Jakmile jsme zjistili, že na ostrově je se dají půjčit kola a golfové vozíčky, rozhodli jsme se, že toho využijeme. Ráno vstáváme brzy a jdeme do nejbližší půjčovny, kde bereme dvakrát bicykl na 12 hodin. Cena je 300 pesos za obě. Chvilku si zvykáme na "arabáče", které už mají nejlepší léta za sebou a pomalu si to vržeme po písečné cestě. Daří se nám najít zapadlou hospůdečku, ve které je jen jeden stůl, zato zde místní bába připravuje velmi chutná jídla za cenu do 70 pesos. Snídaně je vynikající! Domlouváme se, že sem ještě zajdeme.
V plánu máme projet celý ostrov. Nejprve míříme na východ a po cestě se koupeme v klidném a teploučkém moři. Na konci cesty slézáme z kola, procházíme bujným porostem a ocitáme se zase u moře, na kterém se prohánějí surfaři s kiteboardy. Otáčíme se a jedeme na západ až na druhou stranu ostrova. Všude jsou více či méně hluboké kaluže, vybíráme si pracně cestu a každou chvíli slézáme z kola, abychom se nezablátili. Po půl hodině pochopíme, že je to úplně jedno a brázdíme cestu louže-nelouže, až naše nohy zcela splývají s barvou cesty i kola.
Zastavujeme na další koupačku a pozorujeme místní faunu. Kromě racků jsou tu černí kormoráni a hlavně pelikáni - úžasní velcí opeřenci, které jsme dosud viděli jen v ZOO. Vidět tyto ptáky ve volné přírodě je pro mne něco neskutečného.
Pokračujeme až na samotný západ ostrova a po cestě míjíme mnoho odboček k moři, z nichž mnoho využíváme, byť jen na krátkou zastávku. Místní pláže nás svojí přírodou, překrásným mořem, ale i rybáři a jejich loďkami nepřestávají fascinovat. Kolem poledne přijíždíme těsně podél moře až na západní konec ostrova, kde si dáváme delší zastávku. Je tu klid a pohoda, nezavítá sem téměř žádný človíček. Ráj na zemi...
Odpoledne se rozhodneme vypravit na východ Holboxu, přesně řečeno daleko za místo, kde končí cesta a pokračovat se dá pouze pěšky, a sice přes vodu. Odpoledne se v těchto místech vlivem odlivu objevuje zvláštní úkaz - jakási pláž obklopená mořem z obou stran. Pár desítek metrů se musíme přebrodit po pás ve vodě, dále však pokračujeme po pláži, která je místy takřka suchá, místy po kotníky pod vodou. Kolem nás plavou rybičky, prohání se rejnoci a občas najdeme hvězdici. Jdeme asi tři kilometry na západ, na pláž, která končí zákazem vstupu s cedulí, na které je nakreslený krokodýl. Přestože bych rád viděl takového mazlíka, nerad bych porušil místní vyhlášku.
Večer se vracíme na výbornou večeři do podniku, který jsme poznali ráno. Seznamujeme se s místním chlapíkem, který nám vypráví o Mexiku, o politice, bavíme se o válce na Ukrajině a o vztazích Mexika s USA. Večerní program je jasný - západ slunce. Vybíráme si krásné místo na pláži a prožíváme snad nejkrásnější soumrak, jaký jsme kdy viděli.