Den čtrnáctý – Tulum
Ráno to vypadá, že se počasí přece jen trochu umoudří. Vidíme slunce, a přestože projíždíme mnoho louží, nálada se lepší. Sbohem, Bacalare, už nikdy více, říkáme si. Po třiceti kilometrech, kdy stále jedeme podél laguny (má úctyhodných 60 km!) vidíme ceduli veřejného koupání a sjíždíme z hlavní silnice do městečka Buenavista. Je asi půl deváté a město očividně ještě spí. Parkujeme a scházíme k laguně. Jdeme po mole směřujícím několik desítek metrů do vody. Na jeho konci neodoláme, a přestože nemáme plavky, skočíme do průzračné teplé vody. Jen tak. Tím si to u nás Bacalar trochu vyžehlil, ale vracet se sem už asi nebudeme.
Do Tulumu jsou to z Bacalaru dvě a půl hodiny cesty. Zhruba uprostřed projíždíme městem Felipe Carrillo Puerto. Proti nám jede policejní auto. V jeden moment se moje oči střetnou s těmi policistovými, přesně jako v amerických westernech. Ve zpětném zrcátku vidím, že se otáčí, a velmi správně tuším, že je zle. Poctivě dodržuji předpisy, i přesto hned za městem zapíná policajt majáky a zastavujeme. Vycházím ven z auta s roztaženými pažemi a nechápavým výrazem. Policista mne žene zpátky do auta a začne žvanit španělsky. Ukazuje mi na svém mobilu mapu města a místa, kde jsem měl jet dvacítkou (jel jsem), taky upozorňuje na stopku, na které jsem nezastavil (zastavil). Podávám mu mobil s překladačem. Nabízí dvě možnosti. Ta první je šílená. Zaplatíme 2000 pesos pokuty, přičemž si nechá řidičák a půjdeme to řešit na stanici - odpoledne, protože teď nemá čas. Jímá mne hrůza. Druhou možností je zaplatit pokutu hned, bez dokladu. Říkám mu zoufale česky, že nemám tolik peněz a v duchu se modlím, aby si nevšimnul těch tří stovek dolarů, které máme smotané v ruličce vedle řadicí páky. Vytahuji kalkulačku a vyťukávám na ní číslovku. Policajt kýve, bere 500 pesos a dvakrát se ujišťuje, že je všechno v pořádku. Mávám na něj, že ano, že se loučíme jako přátelé a do smrti dobrý...
Do Tulumu přijíždíme ještě dopoledne, a protože máme čas (checkin v hotelu je tradičně až v 15 hodin), jedeme se podívat do archeologické zóny Cobá, která je odsud vzdálená asi 40 minut jízdy. Parkujeme pohodlně nedaleko vchodu a jdeme dovnitř. Jedná se o rozlehlý komplex, takže asi 200 m od hlavního vstupu nám místní naháněči nabízí buď kolo, nebo rovnou cyklotaxi pro dva. Chodíme rádi pěšky, a tak odmítáme. V Cobá se nachází nejvyšší pyramida celého Mexika (42 metrů), ještě nedávno se na ni dalo i vylézt. Bohužel, nám se to nepoštěstilo. Nicméně naleziště je moc hezké a vstupné stojí pár pesos.
Po dvou hodinách odjíždíme a zastavujeme ještě v Cobá na oběd - pečené kuře na ohni (podél cesty do Tulumu je hned několik restaurací, které pečená kuřata nabízí). Těsně před Tulumem je velká kolona - přemýšlíme, co se stalo. Dopravní zácpu způsobují policisté, kteří zastavují každé vozidlo. Místňáka před námi policajt hned pouští, nás (bledé tváře) zastavuje. Ptal se, odkud jedeme a proč jsme v Mexiku. Už jsem si myslel, že jsme v háji, ale zachránila nás odpověď na otázku, odkud jsme: Republica Checa! Můžeme jet, na rozdíl od několika odstavených aut u cesty. Turisté (pravděpodobně z USA) se u nich dohadují s policisty, kteří neoprávněně vybírají výpalné. Tohle mi opravdu hlava nebere...
Než se ubytujeme, jedeme k moři. Jsou už čtyři odpoledne, i tak máme podél cesty problém zaparkovat a na veřejnou pláž jdeme snad kilometr (nevadí!). Pláž je krásně čistá, s bílým pískem a čisťoučkým mořem. A přestože parkovací místa jsou plná, pláže jsou skoro prázdné. Blbneme ve vodě a je nám hezky.
Ubytovaní jsme kousek od centra. V hotelu si zamlouváme půjčení kol na následující den a vyrážíme do víru přímořského města. Tulum je skutečně velmi turistický a hledat přímo v centru nějaké památky nemá význam - žádné tu nejsou. Zato je tu nepřeberné množství barů, diskoték a dalších příležitostí určených milovníkům nočního života. Na ulicích se prodávají krámy, cetky i oblečení, mnoho lékáren láká na viagru 1+1 zdarma.
Dnes zajdeme na drink! Po asi šestnácti pokusech usedáme do baru. Hlad moc nemáme, přesto si objednáváme quesadillas. Jsou maličké a stojí třikrát tolik co v Oaxace, ale jsou dobré. Vypijeme každý dva koktejly, které by dle obsluhy měly být za polovic. Účet na 600 pesos nás však vrátí do reality. Happy Hours znamenají slevu na drink asi 15 % a jídlo v porovnáním s jídelním lístkem vyšlo dráž, což nám obsluha vysvětluje tím, že jsme se měli podívat na nový jídelní lístek, který mají na internetu. Místo zbytečného dohadování jí dávám pětistovku a jdeme pryč.
V supermarketu nakupujeme něco málo k snídani, taky pivo a víno. Později večer se v hotelu seznamujeme s děvčaty, která v Tulumu začínají dovolenou. Vyměňujeme si zážitky z cest. Zítra jsme mimo jiné chtěli navštívit i okolní cenoty, ale holky nás odrazovaly s tím, že za vstup chtějí 500 pesos a nestojí to za to. Inu - jsme v jednom z nejprofláklejších míst v Mexiku.