Část sedmá - Nha Trang

Nha Trang nás vítá skoro třicetistupňovým horkem už v devět ráno, kdy naše letadlo přistává na letišti v Cam Ránh. Do Nha Trangu je to z tohoto letiště přes 40 km, ale Grab nás veze k hotelu Boss, který jsme stihli objednat ještě na letišti, za tři stovky. Tady máme velkou výhodu, že cestujeme ve čtyřech, dostáváme se tak k lepším cenám za taxíka.

Hotel je pár metrů od moře, přímo v centru a má bazén na střeše, čehož po probdělé noci využíváme a hned po check-inu se natahujeme na lehátka. U bazénu je i bar, s chutí si dáváme pivko za 15k a s potěšením se dozvídáme, že už to není třetinka, ale půllitr :-)

Záměr byl takový, že v Nha Trangu si především odpočineme. Předchozí dny jsme hodně cestovali, a přestože jsme třeba strávili mnoho hodin v sedle motorky, k relaxu na pláži tohle přirovnat zkrátka nelze. 

Po bazénu jdeme na oběd a vybíráme si snad nejhorší restauraci v celém Vietnamu. Jídlo ani nefotím. No, nevadí, hlad jsme zahnali, tak se půjdeme podívat na pláž. A tady hned začnou odchytávači nabízet lehátka. Snaží se na nás mluvit rusky, na což reagujeme slovy "We are no Russians!" Takže přechází do angličtiny a nabízí 200k za osobu. To je trochu přes čáru. Další nabízí 150, ale i to je sakra hodně. Na moji nabídku 100k za čtyři lehátka a slunečník se směje, ale jak vidí, že odcházíme, zastavuje nás, nabídku bere a nabízí za dvacku pivko. Tohle už je dobré. Aby ne, pláž je skoro liduprázdná a už je odpoledne. Lepší malý jšeft než žádný :-)

Vlny jsou neskutečné. Přemýšlím, jestli jsem někdy zažil něco podobného. Rácháme se ve vodě jako malé děti a užíváme si moře, které má tak 27 stupňů. Paráda.

Se soumrakem se odcházíme osprchovat a lehce si odpočnout. Pak už je čas na prohlídku večerního Nha Trangu. Je tu dost živo, dokonce se mi zdá, že více než ve Staré čtvrti Hanoje. Ovšem všudypřítomné ruské nápisy, ruské hospody a povykování ruských slovíček zanechávají lehkou hořkost na jazyku. Nha Trang využívají hojně Rusové k dovolené u moře, podobně jako my Češi Chorvatsko nebo Itálii. Nezbude než se s tím smířit, přestože je to chvílemi dost otravné.

Míříme za pár památkami, které v Nha Trangu jsou. První je Nha Trangská katedrála - moc krásná i večer. Cesta vede dál k pagodě Long Son s obří bílou sochou Buddhy, která shlíží z kopce na město. V pagodě zrovna probíhají motlitby, což je také zážitek. K Buddhovi nakonec nedojdeme, protože nahoře na schodech leží velký pes, kterého se bojíme. Škoda.

Procházíme ulicemi Nha Trangu a v jeden moment se ztratíme hluboko v uličkách, kde bydlí pouze místní. Najednou je kolem docela velká tma, docela to tu zavání a pouze občas vidíme místní, jak si na malých plastových židličkách pochutnávají na večeři. Spousta Vietnamců tráví takto večery. Naštěstí už ale míříme ven z tohoto podivného ghetta, ze kterého šel trochu strach. 

U jednoho stánečku vidím Vietnamce, jak motá letní závitky s krevetou. Hned holkám kupuju, vyfajují k tomu i omáčku a mlaskají. Je to výborné! My s Martinem máme velký hlad, a tak zastavujeme u blízké hospůdka a dáváme si Bún Chá - další místní specialitu, kterou jsem moc chtěl ochutnat. Jídlo stojí 35k a sestává z grilovaného vepřového, vynikající omáčky, rýžových nudlí, salátu a bylinek. Úžasné!

Jdeme pomalu zpátky. Závěrečný drink si kolem deváté dáváme u bazénu v baru. Zde se k našemu stolu připlete totálně sťatý Rus, je otravný a v ten moment máme po náladě. Jdeme spát a těšíme se na další den.

Výlet k vodopádům Ba Ho

Ráno je snídaně v hotelu formou bufetu a je skvělá! Mimo obvyklá vejce, nějakou tu uzeninu atd. je tu také spousta vietnamských specialit. Pokrmy jsou pestré a výtečné.

Po snídani balíme batůžek a jdeme dolů před hotel, kde je půjčovna skútrů. Bereme dvě Hondy a jedeme polozacpaným Nha Trangem směrem na sever. Asi 40 km odsud jsou vodopády Ba Ho - cíl naší dnešní cesty. 

Největší problém jsme měli s natankováním. Jelikož benzinky zakreslené v mapách Google prostě nebyly, tak jsme se vydali do centra. Odbočit vlevo je na místních silnicích docela potíž, protože proti vám jede nikdy nekončící souvislý proud motorek a vy se mezi ně musíte nějak směstnat. Semafory tu fungují, ale nikdo je nebere moc vážně, jezdí se i na červenou.

Naše první zastávka je u chrámového komplexu Po Nagar, asi nejnavštěvovanější památky v Nha Trangu. Po 9. hodině ráno je tu už solidně zalidněno, zejména Vietnamci, Číňany a Rusy. Památka je to skutečně krásná a za vstupné 40k určitě stojí za to. Vtipná situace nastává ve chvíli, kdy si před vstupem do pagody musíme nasadit legrační pláště, které zakrývají naše holé údy, se kterými se do pagody zkrátka nesmí. Vypadáme jako strašáci do zelí, ale naštěstí v tom nejsme sami :-))

Jedeme po pobřeží, cesta ubíhá docela svižně. Navštěvujeme pagodu, u které vůbec nikdo není a zastavujeme se na kafe ve špinavé hospodě, kam chodí místní na oběd. Ale kafe je dobré a za čtyři ledové nápoje si bába účtuje 50k. Paráda :-)

K vodopádům přijíždíme krátce před polednem. Nic jsem si o nich dopředu nezjišťoval, takže jsem byl docela překvapený, o jakou turistickou atrakci vlastně jde! Platíme vstupné 100k na osobu, z čehož je 50k za kajak, který nám má být zapůjčen uvnitř. Areál je moc krásně udržovaný. S nadšením zjišťuji, že jsme tu skoro sami a kráčíme úzkým chodníčkem okolo krásně modré řeky. Po cestě je občerstvení, na břehu lavečky a různé houpačky... Opravdu, moc pěkné!

Zanedlouho cesta dostává zcela jiný charakter a začíná se měnit v horolezeckou stěnu. Řetězy, úchyty, lana. Po deseti minutách dorazíme k prvnímu jezírku. Je to nádhera! Čisté balvany, mezi nimiž teče průzračná voda a v jezírku se kdosi koupe... Mám strašnou chuť tam skočit tk, ale ještě nejsme v cíli. Jdeme okolo jezírka 2 a nakonec zastavujeme u posledního jezírka, kde si odkládáme a rochníme se ve vodě. Idylka...

Kajak jsme nakonec nevyužili, jelikož šlo jen o krátkou projížďku o ničem, ale i tak stála téměř tříhodinová návštěva za to. Vodopády byly úžasné a osvěžení v nich bezkonkurenční.

Vydáváme se opět na cestu. Napadlo mě, že bychom se mohli podívat na nějakou opuštěnou pláž na blízkém poloostrově, a tak se vydáváme ještě kousek na sever. Kousíček za vodopády potkáváme turistu s rozbitou motorkou a půjčujeme mu telefon, aby si domluvil odtah. Pomáhat se musí, člověk nikdy neví, kdy se v podobné situaci ocitne sám.

Jedeme po široké dálnici a doprava houstne. Ve městě Ninh Hoa se dáváme doprava a jedeme po úzké silnici lemující pobřeží. Marně hledáme nějaké krásné pláže. Vidíme pouze sádky na ryby a rybářské lodě. Po asi osmi kilometrech zastavujeme v malé vesničce, silnice už dál stejně nevede. Jakmile nás zmerčí místní, svolávají své příbuzné, kteří se na nás chodí koukat. No bodejť, tohle tady ještě neměli :-)) Romantická pláž tedy vypadá asi takto:

Každý se jednou splete, že... A tak to bereme zpátky, zatímco slunce zapadá. Do Nha Trangu přijíždíme až po 17. hodině v totální dopravní špičce, takže si užíváme kličkování mezi tisíci motorek. Skútry vracíme a máme radost, jak se nám ten den hezky povedl.

Večer vyrážíme opět do ulic a zahajujeme jídlem, jelikož jsme od snídaně neměli v ústech. S hrůzou zjišťuji, že ještě nemáme letenky do Saigonu. Chtěli jsme letět v osm ráno, k naší smůle už je let vyprodán, a tak bookujeme letenky už na šestou. Nějak se to zvládne. Taky jsme si v hotelu dali vyprat - nic moc, ale lepší, než nic. Letenky vyšly asi na 500k, k tomu nějaký příplatek za odbavené zavazadlo. Ale jsme rádi, že to šlo vyřešit takto.

Dnes nepůjdeme nikam daleko, jen se projít ulicemi v centru, omrknout moře a pobřeží. Nacházíme stánek s rychlým občerstvením, kde mají velké točené pivo za 15k a k němu ještě třetinku zdarma, vychlazenou dvojku vína za 35k a obsluhuje nás mladá Ruska. Zbytek sortimentu tvoří rychlé občerstvení vietnamské i evropské. Objednáváme si napřed se steskem po řízku kuřecí nugety (nic moc), potom závitky, které jsou jedním slovem famózní, jen trochu málo slané. Dva - tři drinky a jdeme k moři. Pobřeží je narvané hospůdkami s plnými akvárii a lavóry všemožné mořsé havěti. Krabi, humři, langusty, naprosto cokoli... Hlad nemáme, a tak si slibujeme, že sem zajdeme další den. 

Dnes je chuť popít, tak jdeme do naší uličky na víno a na pivo. Seznamujeme se s Rusy, kteří sedí vedle nás a po chvíli jsou z nás kamarádi. Nabízejí nám z láhve rum (paradox - panák stojí 20k, ale celá láhev asi 150k, takže Rusové to berou ve velkém!) a večírek končíme jako poslední v hospodě až po půlnoci.

Budím se druhý den s kocovinou a k snídani si dávám Phó, která mne tentokrát příliš energie nedává. Vyrážíme na pláž, skotačíme ve vlnách a pospáváme na lehátkách. Dnes je to opravdu hodně odpočinkový den, z Nha rangu nevytáhneme nohy ani na chvíli a večer končíme po procázce městem kolem desáté, kdy jdeme spát. Čeká nás přesun do Saigonu a vstávání už ve 3.30.