Část pátá - cesta na sever
Budík nás tahá z postele v 6.30. Balíme a jdeme před hotel, kde už na nás čeká minivan, který nás poveze do města Ha Giang na severu Vietnamu. Obejdeme se bez snídaně, neboť paní domácí nám řekla, že před 7. ráno nedostane do hotelu nikoho, kdo by nám ji připravil. Nevadí.
Minivan jsem objednal před cestou do Vietnamu u společnosti Bookaway a libuju si, jak dobré to bylo rozhodnutí. Šofér přijíždí ještě před sedmou, pomáhá se zavazadly do auta a uvnitř minivanu se nám rozšíří panenky úžasem. Minivan uvnitř připomíná limuzínu. Kožená prostorná sedadla se dají sklopit až do polohy vleže, každý pasažér má vlastní nabíječku a dostatek prostoru.
Po cestě nabíráme další pasažéry - čtyři Vietnamce, kteří celou cestu nezavřou pusu. Takže spánek moc nehrozí, tedy alespoň u mě. Ostatní určitě nějakou chvíli spí. Po cestě zastavujeme u místního supermarketu na záchod, čehož využíváme k nákupu snídaně. Nakupujeme sušené banány, oříšky a výtečné buráky v kokosovém těstíčku. To by nás do oběda mohlo udržet při životě...
Z čeho nemám vůbec radost, je zase to počasí. Celou cestu z Hanoje buď prší nebo poprchává. Pořád čučím na předpověď, ale moudrý z toho nejsem. Ještě před odjezdem jsme itinerář lehce předělali. Giang loop měří asi 370 km a na skútrech jej nacpeme do tří a půl dne tak, abychom už v úterý odpoledne mohli odjet zpět do Hanoje. Přišlo nám lepší se přesunout odpoledne do Hanoje a ráno v 6 odletět do Nha Trangu; ušetříme tak noc v hotelu a celodenní cestování. Jenže jsme si taky říkali, že by to chtělo alespoň pár desítek km ujet ještě v den příjezdu a v Ha Giangu se vůbec nezdržovat. Ale počasí příliš nenasvědčovalo tomu, že se nám tento plán podaří zrealizovat.
Do města Ha Giang se dostáváme něco po 13. hodině. Světlo je ve Vietnamu asi do 17.30, a jelikož se počasí začíná lepšit, přemýšlíme, co bude. Míříme k půjčovně skútrů a majiteli vysvětlujeme, že bychom rádi ještě dnes dojeli do Du Giá. Kroutí hlavou, že je špatné počasí a moc hodin. Takže je rozhodnuto, dáváme si oběd a krosny vlečeme do hotelu těsně vedle půjčovny (250 Kč za dvoulůžko s vlastní koupelnou). Cestu necháme na zítra a uvidí se, co zvládneme.
Odpoledne využíváme k průzkumu města. Turisté tu žádní nejsou, pouze ti, kteří se rozhodli podobně jako my vyrazit na okruh horami, ať už jednodenní nebo několikadenní. Ti ale přijedou, sednou na motorky a jedou pryč. Takže se procházíme po městě, které se sice jeví jako malé, ovšem bydlí v něm na 72.000 obyvatel! Je tu špína, prach, voda v řece je špinavá a člověk by se otřásal hnusem nad tou podívanou. Na břehu řeky jsou malá políčka a obyvatelé na nich pěstují zeleninu a ovoce.
Zastavujeme na kafe a pivko a pouštím se do hovoru s místním Vietnamcem. Zajímá jej všechno. Mě spíš zajímá, zda potřebujeme do hor k hranicím s Čínou povolení. Měl jsem za to, že ano, ovšem v Ha Giangu je víkend a nikdo mi jej nevydá. Takže plán jsme překopali tak, že pojedeme okruh naopak, a po cestě v městečku Meo Vac potřebné povolení vyřídíme. Vietnamec se jen zasmál a odvětil, že na policisty v horách nejspíš nenarazíme. A když, tak povolení nebude potřeba. Hurá. Takže dodržíme původní plán a objedeme okruh po směru hodinových ručiček, navíc ušetříme dohromady 80 USD, které bychom jinak vyplázli za povolení.
Už neprší. Přišla tma a holky by si daly taky něco na pití. Nacházíme bar, kde míchají koktejly ze značkového pití. Piňa colada, Margharita, Sex on the beach... Kousek asi za 70 Kč. takže tu zabíjíme čas další dvě hodinky, během kterých jsme v baru úplně sami.
Město večer ožívá. Na velikém náměstí je spousta lidí, jídlo, pití, zábava. Děcka se projíždí v elektrických autíčkách a my aspoň vidíme, jak místní tráví sobotní večer. Míříme do hotelu, po cestě se ještě zastavujeme v baru na pár drinků a dáváme si něco málo na jídlo. Počasí už opravdu vypadá dobře, a tak něco po půlnoci zaléháme a domlouváme se na sraz v 7.30 vedle v hospodě na polívku.