Část osmá - Ho Či Minovo Město
Vstáváme hodně brzy a odjíždíme na letiště. Grab funguje dobře, ale tentokrát jsem se nechal oškubat. Cesta na letiště stojí 300k, ale chlapec nás veze k hale pro mezinárodní odlety, ovšem my potřebujeme místní. Otáčím ho tedy a vzápětí po mně chce 430k. Celý zpitomnělý mu dávám peníze, když vtom v mailu přistane účet na 300k. No nic, tohle prostě muselo přijít, příště si dám bacha. Pro 130 Kč si nenechám přece vrtat koleno...
Let trvá přibližně hodinu. Ho Či Minovo město neboli Saigon, jak se jmenovalo ještě předtím, než veliký Ho Či Min osvobodil Vietnam od francouzské nadvlády, nás vítá dusnem a horkem. Bereme Grab a jedeme do apartmánu, který jsme si zamluvili den předem v Nha Trangu. Letiště je přímo ve městě, i tak trvá asi osmikilometrová cesta více než půl hodiny. Pokud jsme si mysleli, že jsme viděli opravdu hustou dopravu, Saigon nás v tomto směru posadil přímo na zadek. Tohle jsem ještě neviděl a pravděpodobně ani neuvidím!
Check-in máme až ve 14 hodin, píšu si s majitelem, ale jinak to nepůjde. Alespoň nám zařídil, že těžkou bagáž tam můžeme nechat. Prima. Odkládáme krosny a jdeme do města. Na první pohled jde o diametrálně odlišný Vietnam, než který jsme dosud viděli. Zatímco Hanoj je odrazem spíše staršího Vietnamu, Saigon je pravým opakem. Moderní stavby, mrakodrapy, život kolem ubíhá strašně rychle a člověk má pocit, že všech osm milionů mopedů, které v Saigonu jsou, létá přímo kolem něj.
První cesta vede kam jinam, než na polívku! Srkáme ji s místními, turista tu není žádný. Za kýbl polévky a pěknou hrst bylin chce panimáma asi 30k. Po vydatné snídani míříme do centra a blížme se k Saigon Sky Deck. Vysokánská budova nabízí vyhlídku, které využíváme! Vstupné je 200k na osobu, což není zrovna málo, ale vyhlídka v 50. patře budovy stojí opravdu za to.
Pokračujeme v prohlídce Saigonu. Jdeme po pěší zóně Nguyen Hue a pozorujeme asi osm svatebních párů, které se zde fotí. Blížíme se k radnici, před kterou nesmí chybět socha Ho Či Mina. Dále navštěvujeme budovu staré pošty a obdivujeme krásnou katedrálu Notre Dame. Ovšem bez lešení by jistě byla ještě krásnější. Procházíme kolem Paláce sjednocení, u kterého si dáváme pivo. Nabízí tu syčící placku a já přísahám, že ji ještě do konce pobytu musím ochutnat!
Úkol na dnešní den je jasný - musíme sehnat výlet do delty Mekongu, který máme v itineráři. Podle všecho by to měla být hračka! Hned ve druhé cestovce si plácneme, za dvoudenní výlet platíme 670k na osobu a přes Ben Thanh market si to šineme do apartmánu. Cesta z centra trvá skoro půl hodiny!
Cesta do apartmánu se podobá dobrodružné špionážní hře :-))) Posuďte sami - instrukce od pana majitele:
- jděte do hlavního vchodu bloku B
- vrátného se zeptejte na poštovní schránky
- najděte schránku B12B.05 a v ní bezpečnostní karty
- jděte do výtahu, vložte kartu a zmáčkněte tlačítko 12B
- u dveří č. 12B.05 zadejte kód 1011*
Apartmán je nádherný. Dvě ložnice, dvě koupelny, jídelna, kuchyň. Fantastické. Objekt má asi 35 pater a tvoří jej snad několik set bytů a pár obchodů. V sedmém patře je navíc fitness a bazén zdarma. Jdu tedy pro pivo a něco malého k jídlu a jdeme na chvilku k bazénu. Po koupeli hodinka a půl spánku a je tu soumrak. Takhle nějak to vypadá z balkónu našeho apartmánu:
Vyrážíme do města taxíkem za 50k, těšíme se hlavně na ulici Bui Vien, která je pověstná tím, že se na ní večer co večer odehrávají nekonečné party. Je teprve sedm večer, ale už se to tady začíná solidně rozjíždět. Projdeme celou ulici a ještě kousek za ní. Vracíme se zpátky, máme žízeň. Zastavujeme v jakési kavárničce a po osvěžení procházíme ulicí z druhé strany. Živá i reprodukovaná muzika, spousta neonů a všudypřítomných naháněčů - atmosféra jako v Las Vegas! :-)
Na konci ulice se domlouváme, že skočíme na večeři. Vybíráme si podnik hned z rohem a děláme dobře! Oproti rušné Bui Vien je tu klídek a ceny poloviční. Dáváme si nudle, závitky s krabím masem, vepřové žebro... Všechno je výborné.
Naproti přes ulici uvidím masážní salón, ve kterém nabízí i rybičky! Zrovna před chvilkou jsme se bavili o tom, že bychom to zkusili, takže je rozhodnuto! Jdeme do salonu, 30 minut okusování nohou rybičkami stojí 100k na osobu. Mám lehké obavy z toho, že to nezvládnu, neboť už samotná představa, že mi něco živého okusuje chodidla, byla pro mne šílená. Sedáme jsme si na okraj bazénku a rybky se začínají činit. Zatímco mí spolucestovatelé vrní blahem, já po třetím kousnutí letím z bazénku a omlouvám se personálu, že tohle opravdu nedám. Ale aspoň jsem to zkusil :-)
Po rybkách se vracíme do víru zábavy na Bui Vien, sedáme si do hospody, dáváme si pivko a holky koktejl. 70k stojí malý, 140k velký. Netroškaříme a na oplátku jej nesou asi tak litr. Spát jdeme hodně po půlnoci, přestože víme, že ráno nás čeká na výlet do delty Mekongu.